Spousta žen se naučila být pozorná k potřebám ostatních. Vidět, co chybí. Doplňovat, zařizovat, držet, chlácholit, nést. A někde mezi tím vším se z péče o sebe stala věc, která se odkládá až na potom.
Jenže potom často nepřijde. Nebo přijde ve chvíli, kdy už je tělo unavené a duše přetížená.
Péče o sebe není odměna za splněné povinnosti. Je to základ, ze kterého můžeš žít.
Nemusí jít o wellness víkend ani dokonale naplánované ráno. Někdy je péče o sebe obyčejné ne. Někdy včasné jídlo. Někdy žádost o pomoc. Někdy pravdivé přiznání: dnes už nemůžu.
Jak poznat, že na sebe zapomínáš
- často říkáš ano, i když v sobě cítíš ne,
- odpočinek si musíš zasloužit,
- máš výčitky, když si vybereš sebe,
- čekáš, až bude všechno hotové, aby sis dovolila vydechnout.
Začni drobností. Jedním jasným rozhodnutím, které dnes uděláš také pro sebe.