Hranice někdy zní tvrdě. Jako zeď, odstup nebo odmítnutí. Ve skutečnosti ale mohou být velmi laskavé. Ukazují, kde končím já a kde začíná druhý člověk.
Když hranice chybí, často se přizpůsobujeme tak dlouho, až přestaneme cítit, co potřebujeme. Říkáme ano ze strachu, z viny nebo ze zvyku. A pak se divíme, že jsme podrážděné, smutné nebo vyčerpané.
Každé upřímné ne může být zároveň tiché ano sobě.
Zdravá hranice nemusí být dramatická. Může znít: dnes se mi to nehodí. Potřebuji si to rozmyslet. Tohle téma teď nechci řešit. Prosím, mluv se mnou jinak.
Začni jemně
Vyber si jednu situaci, ve které dlouhodobě překračuješ sama sebe. Neřeš celý život najednou. Zkus jen jednu malou větu, která bude pravdivá a zároveň klidná.